Toulouse - 10.09.2017

17. března 2018 v 16:17 | Černý páv |  Ostatní


Druhým dnešním bodem našeho programu (po Lurdech) bylo město Toulouse. Francouzi je přezdíváno Ville Rose - Růžové město -, protože v centru jsou téměř všechny domy neomítnuté a vystavěné z červených cihel. Díky architektuře na nás město dýchlo spíš italskou než francouzskou atmosférou.




Vydali jsme se do centra a objevili zajímavou katedrálu. Zvenčí to byla katedrála jakých už jsme pár viděli ...

... ale uvnitř nás překvapilo její netradiční uspořádání. Hlavní loď byla v polovině "přelomena" a posunuta o několik metrů stranou.
Když jsme cihlovým bludištěm uliček dorazili k řece, stali jsme se součástí prvního ročníku Slavností řeky Garonny. Součástí těchto oslav byl i rytířský souboj na řece.
Z Toulouse vyrážely křížové výpravy a méně majetní rytíři, kteří neměli koně, se zde v soubojích cvičili na řece. Proti sobě se rozjely dvě lodě, obsazené dvěma týmy - červení a modří. Na vyvýšeném místě každé lodi stál rytíř s dřevcem a snažil se svého soka shodit z protijedoucí lodě. Tato oživená tradice se neobešla bez mohutného povzbuzování publika sedícího na nábřeží.
Na náměstí za kostelem sv. Sernina jsme objevili Hôtel Dubarry. Tato stavba patřila Jaenu-Baptistovi du Barry (někdy psán jako Dubarry), který byl prvním milencem Madame du Barry, pozdější milenky krále Ludvíka XV.
Opět troška klepů z francouzské historie (aneb jak chudé děvče k bohatství a o hlavu přišlo)

Marie-Jeanne Bécu de Cantigou (1743-1793) pocházela z chudé rodiny, byla dítětem svobodné Anny Bécu. Švadlena Anna se po narození dcery přestěhovala do Paříže, kde se stala milenkou armádního dodavatele. Tento mecenáš Anně zajistil sňatek se svým zaměstnancem, kterého záhy poslal na dlouhou služební cestu (na Korsiku) a dál se nerušeně stýkal se svou milenkou (nyní již vdanou paní).
Marie-Jeanne byla na devět let poslána do kláštera, po návratu nastoupila službu jako společnice u Madame de la Garde. Mladá Jeanne nezdědila po matce pouze krásu, ale i poněkud volnější mravy, což se záhy projevilo a záhy stala milenkou dvou synů její zaměstnavatelky, za což byla samozřejmě vyhozena ze služby.
Následně pracovala jako prodavačka ve vyhlášeném módním salonu La Toilette, který často navštěvovali páni z vyšší společnosti. Jeannne se stala milenkou několika z nich, roku 1763 se jejím milencem stal i hrabě z nevýznamné venkovské šlechty Jean du Barry, známý v Paříži jako sukničkář, kuplíř a patologický hráč.
Jeanne Bécu převzala vedení salonu pana Du Barry, který ve skutečnosti nebyl ničím jiným než luxusním nevěstincem. V tomto salonu dokázala navázat kontakt s mnoha vysokými šlechtici a roku 1768 Jeanne de Bécu "náhodou" potkává na chodbě paláce ve Versailles samotného krále Ludvíka XV. Král se do pohledné dívky zakoukal, ale aby mohla být Jeanne uvedena ke dvoru bylo zapotřebí ji správně provdat. Jejím "vyvoleným" se stal Guillaume du Bary (svobodný bratr Jeana du Barry, který již byl ženat a který také tuto "volbu" vymyslel). Guillaume se hned po svatbě odebral na své venkovské statky a hraběnka Jeanne du Barry se mohla vrhnout do náruče stárnoucího krále.
Jeanne nebyla u dvora přijata zrovna přívětivě, jedním z největších nepřátel byla Marie Antoinetta, manželka králova následníka.
Za madame du Barry se však postavil další z jejích vlivných milenců, vévoda Louis-Francois Richelieu (pra-pra synovec Kardinála Richelieu), který kolem královy milenky vytvořil skupinu vlivných osob. Dokonce sama Marie Terezie v dopisech nabádala svoji dceru Marii Antoinettu, aby Jeane du Barry přestala ignorovat. Nakonec se tak i stalo (údajně Marie Antoinetta směrem k Madame du Barry pronesla větu: "Dnes je ve Versailles hodně lidí.").
Po smrti krále (1774) byla Jeanne du Barry odvezena do bezpečí kláštera, odkud byla po roce převezena do domácího vězení. Po dalším roce byla propuštěna a uchýlila se do ústraní svého zámku. Ke dvoru se mohla vrátit roku 1777, kdy bratr francouzské královny rakouský císař Josef II. projevil výslovné přání se s madame du Barry osobně setkat.

Madame du Barry si poklidně žila na svém panství a ani po roce 1789 (Velká francouzská revoluce), kdy mnoho šlechticů prchlo za hranice, si nepřipouštěla žádné nebezpečí. Roku 1791 byl její zámek vykraden a zmizely téměř všechny její šperky. Ty se podařilo vypátrat v Anglii a tak se madame du Barry vydala do Londýna vyřídit vše potřebné. Současně s vyřizováním o navrácení šperků se setkala i s několika přáteli, kteří emigrovali do Anglie. Po několika cestách mezi Anglií a Francií se situace ve Francii přiostřila a Madame du Barry také prchla do Anglie, kde si v poklidu najala velký dům a opět přijímala návštěvy svých "spoluemigrantů".

Z neznámých důvodů opustila bezpečí Anglie a vrátila se do Francie, kde ji nejdříve vděční obyvatelé jejího panství dopomohli k navrácení zkonfiskovaného majetku, ale nakonec byla stejně obviněna z podpory kontrarevoluce a kdoví čeho ještě a roku 1793 skončil.a pod gilotinou. Naposledy Francouze dojala před svojí popravou prosbou adresovanou mistru popravčímu: "Ještě chviličku, pane kate, maličkou chviličku".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama